Andhra Pradesh - země sárí geometrických vzorů

TELANGANA
Počet obyvatel: 36 milionů
Hlavní město: Hajdrabád
Jazyk: telugu

ANDHRA PRADESH
Počet obyvatel: 50 milionů
Hlavní město: Amarvati
Jazyk: Telgu

Jihoindické státy Andhra Pradéš a Telangana donedávna tvořily jeden stát. Jsou nejen plné tradic, ale také náboženské tolerance a jedinečných sárí. Lidé zde jsou přátelští a jednoduší, 70% jich pracuje na svých polích. 

Zajímavá místa

Kdo tuto zemi navštívil, jistě nezapomene na nádherný chrám Baládžího v Tirupati, který je nejbohatším chrámem na světě a je proslulý svojí dokonalou architekturou. Mnoho fotek a podrobné informace najdete na stránce http://www.vaisnava.cz/clanek.php3?no=166 . A co teprve říct o pohádkových plážích lemujících celé pobřeží, z nichž je asi nejznámější ta ve Višákapatnam, národních parcích a safari v Kolleru, Mandžíře nebo Kavalu. Také hlavní město Hajdrabád (Hyderabad) nabízí velké množství památek a zajímavostí, jako je například Čarminar, památka z muslimské éry.

Tirupathi Balaji Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Troška historie

Stát Andhra Pradéš vznikl spojením Hajdrabádského království s částmi Madrasu, které mluvily jazykem Telugu. Od 10. do 14. století zde vládla dynastie Čólů, pak postupně malé státy dobývali muslimové, až konečně vojevůdce Aurangzeb v 17. století ovládl celé území současného Andhra Pradéše. Jeho potomci pak vládli zemi až do vyhlášení nezávislosti.

Býk Nandin v Lepakshi Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Kultura

I když tradiční tanec Kučipudi není tak známý, jako podobný Tamilský Bharatanátjam, jde o nádhernou podívanou. Populární jsou i loutková představení Tholubomaláta neboli stínové divadlo, při kterém se nádherně vymalované loutky pohybují pomocí hůlek po bílém plátně. Z textilií jsou velice populární sárí, o kterých si řekneme později. Krásným suvenýrem a doplňkem do bytu může být váza, historická zbraň, šperkovnice nebo svícen zdobený technikou bidri, což je vykládání měděných nebo mosazných předmětů černým kovem a stříbrem. Popularitě se těší též stříbrný filigrán, dřevěné sošky a oltáře. 

Kučipudi Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Svátky 

Bezesporu nejznámějším a nejkrásnějším svátkem je Batakamma, což v Telugu doslovně znamená "nesmrtelná žena". Je to měsíc trvající oslava plná života, náboženství a hlavně - květin. Ženy vytvoří jakési kopečky z květin (některé mohou být až metr vysoké) a uctívají je jako bohyni Durgu. Nakonec pustí květiny po vodě. I když je to svátek žen, často se přidávají i muži a pomáhají vytvářet kopce z květin. Stejně jako ostatní indické náboženské svátky, i tento je doprovázen tanci, divadly a hudbou a rozhodně je pestřejší a veselejší, než oslavy MDŽ :-)

Více o Andhra Pradéshi zde:

Počampalli sárí

Pro Andhra Pradéš jsou typická Počampalli sárí, která se vyrábějí v oblasti asi čtyřiceti vesnic v okolí Hajdrabádu (mezi nejznámnější patří Počampalli, Kodžalagudam, Puttapaka, Elanki) a jsou tkána nesmírně složitou technikou ikkat. Slovo „ikkat“ pochází z malajského slova "mangikkat", což znamená vázat, sukovat. Zde se ale této technice říká chit-ku. Jedná se o jeden z nejsložitějších způsobů zdobení sárí. Ještě před tím, než látka vznikne, nabarví se vlákna tak, že se místa, kde barva nemá být, svážou, a pak se ponoří do barvy. Po rozvázání je barva jen na nesvázaných částech vláken. Ta se pak teprve natáhnou na tkalcovský stav a utkají se. Vzorek tak působí jakoby rozmazaně a při blízkém prohlédnutí můžete vidět, že opravdu každá nitka má svoji vlastní barvu.

Stejným stylem se tká i v sousední Orisse, ale vzory můžeme odlišit už na první pohled. Zatímco k Orisse patří neodmyslitelné kytičky, případně pávi, zde v Andhra Pradéši najdeme pouze geometrické motivy - čtverečky, mřížky, diamantový vzor a krásně vypadají i trojúhelníčky (neboli temple motiv) kterými často okraj přechází do hlavní části sárí. Vzory jsou inspirované zejména sárími ze Siddhipetu a patolskými sárími, proto mají rozhodně blíže, než k orijským motivům, k původním sárím z Gudžaráthu.

I když se počampalská sárí tváří nadmíru tradičně, pravdou je, že se v Andhra Pradéši začala tkát až od 19. století. Navíc se původně touto technikou nevyráběla sárí, ale šátky a látky pro arabský svět. Dnes nastala paradoxní situace - tato sárí, i když, jak jsme psali, silně připomínají sárí z Gudžaráthu - a právě díky tomu se do Gudžaráthu vyvážejí - vyjdou totiž v průměru 20x levněji, než superkomplikované Patola ikkaty... Do výroby ikkat jsou nějakým způsobem zapojeny celé rodiny - od nejmenších dětí až po jejich prarodiče.

Počampalli sárí - klenot každého šatníku

Bavlněná sárí

Obecně lze říct, že bavlněná sárí z Andhra Pradeshe jsou pevnější, silnější a teplejší, než jejich kolegové z jižněji položeného Tamil Nadu. Vlastně to jsou nejteplejší sárí, která se vůbec v Indii vyrábějí, kromě ikkatských. Vyrábějí se na spoustě míst, z nichž nejznámější bude město Gadwal (150 km od hlavního města Hajdrabádu). Většinou se zde vyrábějí bavlněná sárí, která mají okraje tkané z hedvábí nebo lesklých nití, takže krásně kontrastují se zbytkem sárí. Původně existovaly jen zemité barvy - odstíny hnědé, šedé, béžové a přírodní bílé, nyní se stále více objevují i pestré jihoindické kontrastní barvy. Kdysi prý Maharádža poslal své tkalce do Váránasí, aby se tam naučili umění tkaní brokátu. Brokát se zde tká dodnes, i když vzory jsou naprosto odlišné od těch z Váránasí. Jsou čistě jihoindické - většinou velké a zobrazující pávy nebo oříšky rudrakša. Způsobu střídavého tkaní Gadwalských sárí se říká kupadam nebo tippadamu. Tato sárí jsou velmi oblíbená mezi ženami po celé Indii pro náboženské slavnosti, proto se jim říká také "púdža sárí", neboli "obřadní sárí". Nyní se často vyrábějí z tzv. "silco", což je směs bavlny a hedvábí 50:50, ale poměr se může i lišit.

Nádherná sárí se vyrábějí také v Dharmavaram (silnější látky, jednodušší styl), Venkatagiri (vesnická lehčí sárí, často kostkovaná nebo pruhovaná anebo naopak se zlatými butti, téměř vždy zlaté okraje - geometrické vzory nutností), Mangalgiri (jednobarevná sárí s výraznými okraji, často protkávaná zlatými nitkami), Guntur (velmi jednoduchá a pevná sárí, oblíbená mezi těžce pracujícími ženami :-) ) a v neposlední řadě v Narayanpet (lehká jednoduchá sárí často v přírodních tónech). Téměř všechna sárí mají vlečky zdobené pouze pruhy.

Za velmi tradiční se považují sárí ze Siddhipetu - vyráběná jsou z nebělené bavlny a mají jen tenké, jednobarevné okraje. Zato vlečku často zdobí krásně provedený obrazec.

Mangalgiri	Dharmavaram

Kalamkari sárí

Tyto nezaměnitelné látky tvořené ručním razítkovým tiskem a někdy i perokresbou byly v 17. a 18. století vyráběny pro vývoz do Evropy, pak získaly velkou oblibu i v samotné Indii. Střediskem jejich výroby je město Machillipatnam. Barvy bývají čistě přírodní - červená, vínová, hnědá, černá, obvykle se tiskne na přírodní nebělenou bavlnu a nebo na jednu z výše zmíněných barev. Vzor (většinou květinový, čistě severoindický) vzniká nanesením vosku razítkem nebo perem a následným barvením. Proto se těmto sárím někdy říká jednoduše "batik saree".

Kalamkari sárí Zdroj: http://www.unnatisilks.com/kalamkari.aspx

Ostatní tradiční oděvy

Nesmírně krásný je také kmenový kroj kmene Lambadů, kteří jsou prý spřízněni s cikány a můžeme je vidět i v Rádžasthánu. Zejména ženy dosud nosí svoje široké pestrobarevné sukně bohatě vyšité zrcátky, korálky a mušličkami. Speciální čoli jsou nádherně vyšitá v přední části a na rukávech, vzadu se svazují provázkem. Vše doplňuje velký šátek, který se nosí přes hlavu a přes ramena. Nejoblíbenější barvy jsou kombinace červené, oranžové a modré.

Pavada-davani

Mladé, neprovdané dívky ale sárí v Andhra Pradeshi nenosí. Stejně jako v sousedním Tamil Nadu nosí polosárí - komplet nařasené hedvábné sukně a čoli (látka stejná, jako kančípuramská sárí) doplněný dhupattou.

Pavada-davani

A pokud chcete mít sárí oblečeno dle místních tradic, nastudujte si některý z návodů: