Bharatanatyam

Asi nejznámější indický tanec Bharatanátjam vznikl v Tamilském městě Thandžavúr. Jeho názvev je vlastně složeninou slov BHAva (výraz), RAga (hudba), TAla (rytmus) a NATJAM (dramatické umění). Je založený na pět tisíc let starém spisu - Nátja šástře.

Původně byl známý jako Dásíjattam neboli tanec dévdásích - chrámových tanečnic - které kromě tance ovládaly i hru na hudební nástroje, filosofii a sánskrit. Dévdásí byly plně oddány duchovnímu životu - žily v celibátu a dodržovaly spoustu pravidel. Časem, kdy se tento tanec přesunul na královské dvory, se ale z tanečnic staly spíše konkubíny a zejména britská koloniální nadvláda tradici chrámových tanečnic zcela zničila. Základy moderní podobě tance dali počátkem devatenáctého století "Thandžavúrští bratři" - Ponaja, Činnaja, Šivanandan a Vátivelu.

Zdroj: http://arcotroadtimes.com

Technické záležitosti

Tanec je založen na šedesáti čtyřech základních krocích (adavu), polohách rukou (hasthamudra) a výrazech obličeje (bhávabhinaja). Má tři složky - nritta neboli samotný tanec, kdy se opakují rytmické prvky, nátja neboli abhinaja, což je dramatické umění, plné gest a výrazů obličeje. Nritja je pak kombinací obou předchozích.

Celé tělo se dělí na Anga, Pratjanga a Upánga.
- 6 anga - hlava, ruce, hruď, pas, zadek a nohy
- 6 pratjanga - krk, ramena, paže, břicho, stehna a kolena
- 12 upánga - obočí, pohled, řasy, oční bulvy, tváře, dásně, spodní ret, zuby, nos, jazyk, brada a tvář

Své pojemnování mají také pohyby různých částí těla:
- širobhéda - pohyby hlavou
- grívabhéda - pohyby krkem
- društhibhéda - pohyby očí
- mandala - postoj
- utplavana - skoky
- bhramari - otáčivé pohyby
- čari - pohyby nohou
- gatibhéda - chůze

Zvláštní kapitolu tvoří Hastjamudra neboli gesta rukou, o kterých připravujeme samostatný článek.

Tanec vyjadřuje několik základních nálad: lásku (šringára), úsměv (hasja), hrdinství (víra), hněv (roudra), hrůza (bhanajaka), znechucení (bhíbasta), údiv (adbhuta), soucit (karuna), klid (šánta)

Hudebním doprovodem býva tradiční karnatická hudba, tzpickými nástroji pak jsou vína, flétna, housle a buben mridanga. 

Zdroj: http://dosiaa.deviantart.com/

Taneční představení

Každé taneční představení, které většinou trvá dvě až tři hodiny a je rozdělený na dvě poloviny, začíná modlitbou ke slonímu bohu Ganéšovi a uctíváním (árati) boha Šivy v podobě Nátharádže - boha tance. Tomu se říká Pušpandžali. Poté přichází Alaripu (rozvíjející se květ), což je čistá nritta - rytmický tanec. Tempo a počet pohybů se pomalu zvyšuje a připravuje tak tanečnici na další hodiny tance. I když tento tanec nevypráví žádný příběh, lze jej rovněž chápat jako pozdrav Bohu, guruovi a publiku. Dále přichází Džatisvaram, který rovněž nemá význam nebo děj, ale kroky a celé povedení je podstatně složitější než alaripu a také hudba je jiná. Naopak další část - Šabda - je spojením nritta (tance) a abhimanja (dramatu). Většinou jde o devocionální lyriku - oslavu Boha Krišny, vyprávění o Jeho dětství a podobně. Pohyby jsou uvolněné, emoce jsou zpočátku potlačované, ale postupně se mírně uvolní. Vrcholem je pak další část - Varnam, která naplno ukáže schopnost tanečnice spojit složité rychlé technické prvky s emocionálními výrazy. Tématem většinou bývá šringára - láska. Nyní přichází Padam, která je pomalejší, ale vždy vypráví nějaký příběh. Ať už jde o lásku nebo odloučení, zachycuje určité pocity nebo nechá tanečnici vyprávět své přítelkyni momentální pocity ke svému milovanému. Následuje Ašthapádi, které je založeno na Džajadévově sánskritském spisu Gítagovinda, popisujícím romantické vztahy a příběhy Boha Krišny a Jeho milované Rádhy. Devaranama je lyrické oslava Boha. Je to čisté drama téměř bez jakéhokoliv důrazu na taneční kroky. Tato podoba tance snadno sděluje publiku náboženské a filosofické záležitosti. Poslední součástí je Tilana - soubor komplikovaných pohybů a poloh. Většinou jde o čistý technický tanec, může být ale i lyrický význam. Celé představení zakončuje Mangala, kdy tanečnice znovu pozdraví Boha, gurua a obecenstvo.

Zdroj: http://samlim.deviantart.com/

Kostým

Tanečnici Bharatanátjam poznáte na první pohled podle typického kostýmu a účesu. I když nyní jsou kostýmy šité, stále věrně napodobují tradiční sárí uvázané a nařasené mnoha způsoby. Kostýmy většinou kombinují dvě základní kontrastní barvy - jednu na okraji a jednu na zbytku sárí. Protože se vždy jedná o tradiční tamilská sárí, okraje jsou vždy zdobené zlatem. Kromě čelenky, která obkresluje čelo tanečnice a také zvýrazňuje její pěšinku, má tanečnice na jedné polovině hlavy kulatý šperk zvaný pingala (slunce) a na opačné straně srpkovitý šperk ida (měsíc). Stejně jako pro všechny ostatní indické tanečnice je nezbytností veneček z jasmínových poupat, ze kterého visí dlouhý cop ozdobený paranthi, což je tradiční šperk vplétaný do copu a zakončený velkými střapci. Nezbytností jsou samozřejmě velké náušnice (kundalam), různé druhy náhrdelníků, náramků a opasků a zejména pak rolničky na kotnících (ghungru).