Manipur

Počet obyvatel: 2,5 milionu
Hlavní město: Imphal
Jazyk: Manipurština (Meteilon)

Neobyčejná a krásná země, označovaná za indické švýcarsko, se nyní zmítá v mnoha problémech. Přesto se může pochlubit bohatou historií a zejména jedinečnou kulturou. Nosí se tam nádherná polosárí s pruhovanou sukní a květovými vzory na dhupattě.

Historie

Manipur, stejně jako sousední Assam, se stával předmětem potyček mezi Burmou a Thajskem, ze kterých ho vyrvala až velká Británie, která ho obsadila v roce 1891. Během druhé světové války sem vnikli Japonci, ale byli odraženi ještě předtím, než dosáhli hlavního města Imphalu, což byla jedna z rozhodujících událostí války v těchto částech světa. v roce 1947 se stal Manipur opět samostatným státem. Král Maharádž Budhačandra ihned začal s demokratizací státní správy. O dva roky později byl ale král pod nátlakem nucen podepsat přidružení své země k ostatním indickým státům. 

Králové

Manipurští králové byli vždy proslaveni svojí zbožností. Často nechávali stavět bohaté chrámy i daleko v ostatních částech Indie, nebo se dokonce odbrovolně vzdávali trůnu, aby odešli jako poutníci nebo světci na svatá místa. Příkladem může být svaté jezero Rádhá Kund ve státě Uttar Pradéš, které je považováno za nejsvětější místo celého vesmíru. V malé vesničce Aritagrám, který jezírko obklopuje, najdeme mnoho chrámů postavených manipurskými králi. V některých tito králové dožili jako mniši a jejich potomci tam žijí a slouží dodnes.

Manipur dnes

V součastné době čelí tato krásná země, které se často přezdívá "indické Švýcarsko", mnoha problémům. Ty politické samozřejmě zahrnují přebujelou mafii a separatistické organizace, které jsou úzce propojené s politiky a vzniká tak bludný kruh. Potíže jsou samozřejmě i kvůli stále sporným hranicím s ostatními státy. Praktický výsledek toho všeho je, že mnoho mladých lidí je závislých na drogách a také je zde nevyšší procento nakažených AIDS z celé Indie. 

Mladé Manipurky - tradiční i moderní phanek, sárí, pandžábím džíny Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Manipurci

Manipur nyní obývá zejména kmen Meitei, jejihž kultura převažuje, Najdeme zde ale i zástupce kmenů Nága, Kuki, nebo Meitei Pangal. Přesto, že Manipur přijal Hinduismus (dříve byl považován za démonskou zemi, stejně jako ostatní části severovýchodní Indie), ponechal si svoji kulturu a zvyky. I když každý druhý člověk nosí na čele vaišnavský tilak (žluté znamínko, které ve zbytku Indie nosí téměř výhradně světci, mniši a guruové), jen těžko tam objevíte vegetariánskou restauraci, i když Hinduisté by spávně měli být vegetariáni. Manipurci jsou střední postavy, se zlatavou kůží a svýma mandlovýma očima připomínají Thajce.

Zdroj: http://www.fanpop.com

Kam v Manipuru? Do Imphalu

Kvůli citlivé politické situaci se turisté do Manipuru smějí podívat jen na povolení, s průvodcem a nejméně ve skupinmě čtyřech osob. Nesmějí překročit hranici hlavního města Imphalu a navíc je možné se tam dopravit pouze letecky (i když jeden můj známý načerno přejel přes sousední Nágaland, prý jako první běloch a dostal za to audienci u manipurského krále).)

Specialit najdeme v Imphalu mnoho. Jednou je nový chrám hnutí Hare Krišna, který je ve tvaru diamantu. Je to proto, že název země - Manipur - znamená doslova Diamantové město. Reportáž z něj najdete zde. Výhradně dámské tržiště se jmenuje Khwairamband Bazar, prodejci jsou pouze ženského pohlaví. 

Trh v Imphalu Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Kultura a zábava

Naprosto jediněčný je Manipurský tanec, který na první pohled poznáte podle toho, že tanečnice tančí ve velkých sukních ve tvaru válce. Tanec se hodně podobá indonézským tancům, připravujeme o něm samostatný článek. V Manipuru vznikla také hra polo, což je vlastně koňský fotbal. Během britské okupace se dostal do Anglie a odtud do celého světa. Manipur je také domovem dvou ne příliš známých bojových umění, Sarit Sarak a Thang ta, kterým se nevyhýbají ani ženy. Oblíbený je i zápas Mukna anebo druh rugby Yubi Lakpi. 

Manipurský tanec Zdroj: https://commons.wikimedia.org

A konečně polosárí

Manipurci (tedy vlastě Manipurky, neb tkaní látek je výsadou žen) umějí tkát nádherné a neopakovatelné látky, po kterých je poptávka v celé Indii. Tkalcovský stav vlastní každý desátý obyvatel, což prakticky znamená, že ho najdeme téměř v každém domě. A výsledky stojí za to. Žádný z oděvů severovýchodní Indie není tak specifický a krásný, jako manipurské polosárí, zvané Fidžet nebo Futifali nebo Phanek. Skládá se ze spodní látky ušité do tvaru rourky, která se naskládá tak, že vytvoří sukni. Tato látka je vždy horizontálně pruhovaná, většinou se na pruhy používají jen dvě barvy. Dolní i horní okraj samozřejmě zdobí bohatá bordura. Tyto lemy bývají tkány tak precizně, že to vypadá, že se díváme na strojovou výšivku.

Ač je spodní část vyrobena ze silné bavlny, typickou pro horské oblasti. Zato druhá část polosárí, dhupatta, která se váže na horní část těla, má svůj původ zcela zřejmě v Bengálsku. Jedná se o typický jemný mušelín zdobený džamdani technikou - silnější nitě zatkané do samotné osnovy látky ji zneprůhlední a zároveň díky své kontrastní barvě vytvoří požadovaný vzor. Původně se tkaly jen tmavě modré nebo bílé, vždy s červenými okraji, dnes už je samozřejmě v nabídce celá paleta barev. Zcela typický je chrámový motiv (zde zvaný "psí zuby" - zubatě zdobené okraje.

Zdroj: http://e-pao.net

Stejným způsobem se tká i manipurské sárí zvane Moirangee. Je vlastně úplně stejné, jako dhupatty, akorát má standartní sárí délku. I když mezi samotnými Manipurkami není příliš rozšířené, milují ho Indky, které se sem přistěhovaly a také manipurské dámy, které chtějí dát najevo svojí pokrokovost.