Uttar Pradéš - země brokátových sárí

Počet obyvatel: 200 milionů
Hlavní město: Lucknow
Jazyk: Hindi

Kdo by neslyšel o skvostných brokátech z Váránasí! Tato nádherná umělecká díla ale rozhodně nejsou to jediné, co nám může nejlidnatější indický stát nabídnout.

Velcí Mughalové

Uttar Pradéš býval centrem Mughalské říše, mezi jejíž nejznámější panovníky patří Akhbar Veliký, který přispěl ke kulturnímu a architektonickému rozvoji severní Indie a také Šáh Džahán, který nechal postavit nejznámější indickou památku Tádž Mahal. Díky mnohaletému muslimskému vlivu se vedle tradičních umění uchytily v Uttar Pradéši i nejrůznější dovednosti přivezené právě z islámských zemí. Kromě architektury je jejich vliv patrný zejména na výrobě textilií a sárí. Dalším symbolem Uttar Pradéše, který by bez mughalského dvora nikdy

nevznikl, je tanec kathak.

Tádž Mahal a spol.

Tuto stavbu postavenou z bílého mramoru zná úplně každý, stejně jako příběh, který se k ní pojí. Zamilovanému králi porodila jeho nejoblíbenější manželka Mumtaz kupu dětí, ale při porodu toho posledního zemřela. Král se rozhodl postavit jí v Ágře, na břehu řeky Jamuny, obrovské mauzoleum. Sám pro sebe plánoval postavit na druhý břeh řeky, kde chtěl po smrti odpočívat, černou kopii. Jeho plán ale spolehlivě ruinoval státní kasu, a tak se jeden z jeho synů, Auragzeb, (poté, co zlikvidoval ostatní, kteří ho v následnictví předcházeli), silou ujal vlády a milého tatínka vsadil do věže v červené pevnosti, odkud se mohl na Tádž Mahal alespoň dívat. Po smrti byl pohřben vedle své milované ženy. Tádž Mahal a Červená pevnost ale rozhodně nejsou jediným, co je v oblasti k vidění. O několik desetiletí dříve Šáh Džahánův dědeček, největší z indických králů, Maharádž Akhbar nemohl počít syna. To se mu podařilo až díky modlitbám světce, který žil ve městě Sikrí. Jako výraz vděku přesídlil Akhbar svoje hlavní město právě tam, vystavěl paláce, budovy vlády, opevnění... ale zapomněl, že v místě, které se nyní jmenuje Fátehpur Síkrí, není voda. A tak za pouhých šedesát let bylo město opuštěno a sídlem vlády se stala nedaleká Ágra. Dodnes stojí zato zbytky města navštívit.

Tádž Mahal	Birbalův dům ve Fatehpur Síkrí

Vrindávan - Krišnovo město

Nejsvatějším místem v celé Indii je pro vaišnavské věřící městečko Vrindávan, nacházející se hned vedle Mathury, na břehu řeky Jamuny. Právě zde Krišna před 5000 lety sestoupil na tento svět a prováděl své nesčetné, někdy nezbedné a někdy sladké, zábavy. Ve městě najdeme kolem 4000 chrámů. Nejvýznačnější z nich pocházejí ze 16. století, kdy 6 bengálských světců, známých jako 6 Gósvámích z Vrindávanu, na pokyn svého učitele Šrí Čaitanji Maháprabhua, přišlo do těchto míst, aby objevili původní 5000 let stará Božstva a místa, kde se Krišnovy zábavy odehrávaly. Ke stavbě těchto chrámů dal osobní svolení Maharádž Akhbar, který dokonce jednoho z nich - Džívu Goswámího, který je dodnes považován za největšího z indických filozofů, navštívil. Největší chrám býval Govindadží - byl ve své době největším chrámem v severní Indii a na nejvyšším, sedmém patře této úchvatné budovy, hořel neustále plamen. Ten byl ale jedním z důvodů, proč sláva Vrindávanu vzala na nějakou dobu za své. Zářící plamen totiž pozorovala až z Ágry manželka Auragzeba (ano, uchvatitele tatínkova trůnu) a vůbec se jí nelíbilo, že hinduistický chrám je větší a bohatší, než jakákoliv mešita. Auragzeb tedy vzal své vojsko a všechny chrámy ve Vrindávanu zbořil anebo alespoň znesvětil. O útoku se naštěstí předem vědělo, a tak byla všechna původní Božstva ukryta nebo odvezena do Rádžasthánu. A díky tomu vlastně vzniklo město Džaipur. Maharádž Džai Sing (pravnuk stavitele Govindadžího chrámu) pro Božstvo vystavěl zbrusu nové město - nazval ho Džaipur (přezdívá se mu také červené město díky barvě, kterou mají všechny domy). Božstvo Govindadžího můžete několikrát denně vidět v hlavním chrámu přímo v královském paláci.

Zbytky chrámu Govindadžího nechávají tušit starou nádheru.	Božstva Rádhá-Šjámsundary v Krišna Balarám mandiru

Váránasí - zdroj brokátů

Jak jsme již předeslali, vzory z této části Indie nejsou úplně tradiční, jsou silně olvivněné mughalskou kulturou. A o sárí z Váránasí to platí dvojnásob. Motivy na sárí jsou víceméně dvojího druhu - tradiční mughalské (kašmírové slzy, krucánky, stylizované květy), anebo - kupodivu - evropské. Na přelomu 19. a 20. století se totiž vydali tkalci z Váránasí do Evropy a přivezli si stohy katalogů tapet. A začali vytkávat jejich motivy. Proto jsou brokáty z Váránasí velmi oblíbeným bytovým doplňkem i na západě - krásně snoubí evropské motivy s indickým citem pro estetiku. A to byl také způsob, jakým se do indické módy dostaly například secesní vzory. Tradičním znakem Váránasí sárí je tzv. jhaalar - to jsou vlastně droboučké trojúhelníčky nebo slzičky, které najdeme hned vedle okrajů sárí. Nutno dodat, že všichni tkalci brokátů ve Váránasí jsou muslimové. Brokátů je hned několik druhů:

- Kinčab - patří mezi nejoblíbenější svatební sárí. Většinou je na něm více zlata, než podkladového hedvábí. Nejčastější barvou je samozřejmě červená či vínová.

- Poothan neboli Bafta - je klasický brokát. I když zlato či stříbro obsahuje, je ho podstatně méně.

- Amru nebo také Valkalam - vzor není tvořen kovovými drátky, ale jen barevnými hedvábnými nitěmi.

- Tančoi - je vlastně čínský brokát. Původně ho začali tkát tři perští bratři Čojové v Gudžaráthu, kteří techniku odkoukali přímo od Číňanů (odtut Tan Čoi - tři Čojové). Od nich to zase odkoukali Váránasští mistři a díky dumpingovým cenám Čoje zruinovali. I když je technika tkaní čínská, najdeme na ní jen typicky severoindické motivy. Zlato a stříbro se na nich téměř nevyskytuje, všechnu práci zastanou barevné nitě. Technicky vzato se jedná o druh Amru sárí.

- Abrawan (tekoucí voda) - jsou velmi jemná, až průhledná, hedvábná sárí s těžšími okraji hustě vyšívanými barevnými nitěmi nebo zari.

Kinčab sárí
Poothan sárí
Valkalam sárí
Abrawan sárí	Tančoi sárí (www.sarimagic.com)	Tančoi sárí

Lucknowi Chikan

Tato naprosto jedinečná výšivka vznikla někdy v 17. století, patrně jako nápodoba džamdani sárí. Jedná se vlastně o výšivku bílou nití, často doplněnou ještě průstřihy. Rozhodně to ale není nic obyčejného - existuje asi 40 různých druhů uzlíků a stehů, díky nimž výšivka nejen nabírá třetí rozměr, ale také zneprůhledňuje či stínuje podkladovou látku, kterou je téměř vždy bavlněný mušelín. Původně byla jeho barva vždy bílá, v současné době ho můžeme najít i na látkách pastelové barvy. Kromě sárí je Lucknowi Chikan velmi oblíbená i na pánském oblečení a pandžábích. V závislosti na propracování a detailnosti výšivky může takové sárí nebo kurta stát i desítky tisíc...

Lucknowi chikan sárí. (www.sarimagic.com)

Detaily unikátní barevné chikan výšivky. ( http://mumbai.olx.in )