Yakshagana - králové v rýžových polích
Nádherný tanec Jakšagana, pocházející z indického státu Karnataka, je jakýmsi chudým bratrem mnohem známějšího tance Kathakali. Je to ale velká škoda, protože je živoucí indickou tradicí, oblíbenou zejména ve venkovských oblastech. Vzhledem k tomu, že náš seriál o indických tancích jde ruku v ruce se seriálem o indických státech, není těžké uhádnot, že Jakšagana pochází z Karnataky. Jeho zvláštní jméno doslova znamená "hudba andělů" nebo "nebeská hudba" a název je to vskutku výstižný. I když se tanec označuje za lidový nebo vesnický, obsahuje velké množství prvků klasického tance.
Králové v rýžových polích
Stejně jako ostatní jihoindické tance je i Jakšagana z velké části divadelním představením. Kombinuje tanec, hudbu a mluvené slovo, což doplňuje bohaté líčení a nazdobené kostýmy. Většinou se tančí večer pod širým nebem a jako náměty slouží příběhy z eposů Rámajána a Mahábharata a také příběhy z Purán. Živé vyprávění, skvělý tanec, herecké výkony, rytmus bubnů a nádherné výtvarné provedení kostýmu a make-upu dostává publikum doslova do vytržení. Na představení se nevybírají vstupné, většinou bývají sponzorovaná bohatšími Hindy. Některé chrámy mají svoji vlastní divadelní skupinu, která se jmenuje stejně, jako Božstvo. Taneční představení začínají uctíváním sloního boha Ganéše. Pak začíná hlasitá hudba za rytmu čande a maddal (což jsou druhy bubnů) a také tála. Herci musejí být ve vynikající kondici, aby vydrželi celou noc mluvit, tančit, hrát a zpívat. Největší kouzlo mají představení v zemědělských oblastech, která, i přes značné problémy s dopravou, navštěvuje velká spousta lidí. Nádherné divadelně-hudebně-taneční představení uprostřed rýžových políček je pro každého nezapomenutelný zážitek.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org |
Kostýmy a líčení
Make-up tanečníků je velmi silný, i když se nenanáší v takových vrstvách, jako při tanci Kathakali, a co nejvěrněji napodobuje líčení zachycené na starodávných sochách. Mužské postavy, jako je král, princ, válečník nebo ministr, mají korunu (mukut). Všechny královské postavy mají v rukou luk a šíp. Ke kostýmu pro ženské postavy představující inkarnace bohyně Durgy zase patří krvavě červený umělý jazyk, hříva černých vlasů a lví zuby. Tanečníci a tanečnice nosí buď kalhoty anebo sárí, ale vždy uvázané ve stylu kačča (jako kalhoty) a mnoho šperků. Tváře králů a princů mají růžovou barvu, bůh smrti Jama je černý, Krišna a Višnu modří. Barvy jsou vždy rostlinného původu. O tom, jak rychle a jestli vůbec se dají smýt, jsme zatím nic nezjistili :-)
Zdroj: https://commons.wikimedia.org |
Historie
Tanec je nejméně 400 let starý, ale věří se, že jeho původ souvisí s mohutným rozšířením hnutí Vaišnava Bhakti (oddanosti Bohu Krišnovi), které nastalo kolem 10. stolení n.l. I když tato filosofie je stará tisíciletí, právě v tomto období se po dlouhé době dostalo náboženství i k prostým lidem. Historici hledají vznik Jakšagany někdy mezi 11. a 16. stoletím. To, co můžeme vidět dnes, je výsledkem vývoje, do kterého zasahovaly vlivy chrámového umění, královských dvorů a historických událostí.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org |
Od počátku sloužila představení Jakšagana ke vzdělávání vesnického obyvatelstva. Herecká skupina čítající 15 - 20 herců pěšky cestovala od vesnice k vesnici, často urazili i 30 kilometrů za den. Přespávalo se v chrámech. Jako jeviště sloužilo několik prken ozdobených listy a květy. Mezi herci nikdy nebyly ženy a proto i ženské role hráli muži odění v sárích.
Od roku 1950 se zvyšuje počet skupin, které si nechávají za svá vystoupení, které provozují ve stanech vybavených židlemi, platit a všeobecně přispívají ke komercializaci Jakšagany. Elektrické osvětlení a kostýmy z moderních látek ubírají představení na kouzlu. Místo tradičního jazyka Tulu se stále více užívá Kannadština. Přes to všechno ale tradiční Jakšagana neustupuje do pozadí.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org |