Západní Bengálsko - země sárí vyprávějících příběhy

Počet obyvatel: 91 milionů
Hlavní město: Kalkata (Calcutta, Cullicut)
Jazyk: Bengálština

Západní Bengálsko leží ve východní Indii. A to není zdaleka jediný paradox. I když je jednou z nejchudších zemí, najdeme zde největší boháče. Nejlepší hudebníci, nejznámější básníci, nejzbožnější světci, ale také největší chudoba, nejhorší zločinci a nejhlučnější oslavy - to jsou jen některá z bengálských "nej".

Bengálci

Bengálci jsou velmi svérázným etnikem i na indické poměry. Na první pohled je rozeznáte podle malého vzrůstu (ženy vám sahají sotva po ramena, muži na tom nejsou o moc lépe), podle relativní plnoštíhlosti :-) a zejména ... podle hluku. Ne nadarmo slovo bengál vystihuje celý tento národ více než přesně. Má to ale i své pozitivní stránky - Bengálci jsou nejlepšími hudebníky a skladateli v celé Indii. Nejznámější indický básník Rabindranáth Thákur (Rabindranath Tagore) byl Bengálec. Bengálce proslavil i jejich osobitý jídelníček - ze všeho nejvíce milují pálivé a sladké, lépe řečeno - přeslazené, což má za následek největší výskyt cukrovky na světě. Takže pokud k vám má přijít na návštěvu nějaký Bengálec - recept je jednoduchý: kupte hromadu těch nejpálivějších čilli, osmažte je v oleji a můžete rovnou podávat. Samozřejmě s rýží, protože Bengálsko je nejen jejím největším pěstitelem, ale hlavně konzumentem. 

Rikša bez kola - pouze v Bengálsku Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Historie

První zmínky najdeme již v 5000 let starých Védách - konkrétně v Mahábháratě, kde se o Bengálsku mluví jako o zemi Vanga. I když zde později vládli Maurjové a Guptové, Bengálsko si vždy ponechalo poměrnou nezávislot, kterou smetli až muslimští vládcové. Smrtí posledního Mughala Aurangzeba počátkem 18. století se Bengálsko opět stalo nezávislým státem. To ale netrvalo dlouho, neboť roku 1784 již nad Bengálskem drželi pevně v rukou moc Britové. Při rozdělování Indie na hinduistickou (Indie) a muslimskou část (Pákistán) se rozdělilo i Bengálsko - západní, hinduistická část zůstala v Indii, zatímco východní, muslimská část byla nějakou dobu součástí Pákistánu, později ale vznikl samostatný stát - Bangladéš. A tak se kuriózně Bengálsko jmenuje Západní, i když se nachází ve východní Indii. Dnes vládne v Bengálsku komunistická strana.

Kalkata - Howrah Bridge Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Kalkata

Kalkata bývá některými cestovateli popisována jako hromada odpadků a nebo jako nejsmradlavější místo na světě. Může za to ale zejména největší koncentrace slumů v Indii. Lidé z venkova se stěhují za vidinou bohatšího života do města, prodají půdu - ale pak už není návratu, a tak bydlí v rourách, stanech, pod plachtami... Právě zde měla svoje hlavní centrum mise Matky Terezy. Stejně jako ostatní části Bengálska prodělává i Kalkata každoročně velké záplavy, které ale život v ulicích příliš neovlivní - lidé bydlící v přízemí si prostě přidělají postele ke stropu a život jde dál. Nejtěžší to v tomto období mají rikšové, kteří jako snad poslední v Indii tahají rikši často ručně, nemají totiž ani na cyklorikšu. Co se kulturních památek týče, najdeme zde mnoho staveb z období britské nadvlády, neboť roku 1772 se Kalkata stala hlavním městem Indie. Jednou z nich je muzeum Victoria Memorial.

Koloniální architektura v Kalkatě Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Dárdžiling

Častěji než Kalkatu však turisté a cestovatelé navštěvují proslulou čajovou oblast Dárdžiling, která leží ve východním cípu Bengálska, na úpatí Himálají. Populární je hlavně železnice, která stoupá do strmých kopců pomocí mnoha kliček, smyček a přepřahání a o které kolují nepřeberné cestovatelské historky. Dárdžiling se od zbytku Bengálska liší etnicky i kulturně - zdejší obyvatelé jsou spíše podobní Nepálcům a také zde mnoho Nepálců a tibetských uprchlíků žije. Hlavním náboženstvím je proto buddhismus. 

Darjeeling Zdroj: https://commons.wikimedia.org

Majápur a duchovní revoluce

Bengálsko je mimo jiné i zemí velmi zbožných lidí a pochází odtud poměrně velké procento světců, guruů a duchovních reformátorů. V 15. století se v Majápuru narodil Šrí Krišna Čaitanja Maháprabhu, který způsobil duchovní revoluci v Hinduismu, který v té době upadal. Svým vlastním příkladem ukázal, jak by měl Bohu oddaný člověk žít. Dodnes se hindustickému směru, který uctívá jediného Boha - Krišnu, říká bengálský vaišnavismus. Majápur je jedním z nejsvatějších míst v celé Indii a najdete zde spoustu duchovních center, naštěstí nezprofanovaných a autentických.

Jediný soudobý portrét Čaitianji Maháprabhua

Bengálský tanec

Tradičním tancem je ne příliš známý tanec masek Čhau (Chhau), což doslova znamená "bavit se". Protože šlo původně o bojové umění, je tanec plný skoků a ukázek síly. Tanečníci v rukou často drží meče, tyče nebo kyje. Tančí ho výhradně muži a výhradně v maskách s obrovskými korunami, i když masky nejsou původní - dříve si tanečníci nanášeli silný make-up. Náměty jsou samozřejmě většinou bojové a hrdinské a pocházejí z Rámajány a Mahábháraty. Nejčastěji zpodobňovanými hrdiny jsou proto Indradžit nebo Parašuráma. Jako hudební doprovod slouží zejména velký buben.

Šperky

Bengálky rády nosí zlaté i stříbrné šperky, i když zlato je samozřejmě mnohem oblíbenější. Typickou ozdobou je pan kanta, což je spona ve tvaru betelového listu, která se nosí uprostřed drdolu. Tara kanta je zase spona ve tvaru hvězdy nebo květiny. Samozřejmostí je velké množství náramků. Typické jsou bengálské náramky pro vdané ženy - sestávající z jednoho bílého náramku, vyrobeného z lastury a drihého červeného, nejčastěji skleněného.

Krásný dokument o Bengálsku je ke shlédnutí zde:

Balučari (baluchari) sárí - sárí vyprávějící příběhy

Snad nejfantastičtější ze všech indických sárí jsou Balučari sárí. Na jejich okrajích a zejména pak na vlečce totiž můžete obdivovat přírodní scenérie, historické okamžiky nebo si nechat vyprávět celé příběhy. Jako motiv často slouží rytiny z chrámu ve Bishnupuru. Mohou to být ale i květy, bojové výjevy, paláce, úryvky z Rámanjány nebo Mahábháraty. Nejoblíbenějšími barvami jsou červená, modrá, žlutá a zelená. Zajímavostí je, že tento styl výroby sárí není příliš tradiční - Balučari sárí se tkají zhruba až od 19. století. Technika tkaní je perská, vzory ale indické. Na tato sárí se nikdy nepoužívá zari, vždy se zdobí jen barevnými hedvábnými nitěmi.

Baluchari sárí Zdroj: http://www.exoticindiaart.com

Mušidabad sárí

Bengálci jsou nejlevnější - a to nejen v oblasti bavlněných, ale i hedvábných sárí. Tiskne se zde nepřeberné množství těch nejlevnějších hedvábných sárí, která miluje pro úžasnou cenu celá Indie. Kromě téměř nulových nákladů na lidskou práci snižuje jejich cenu hlavně použité hedvábí, kterému se někdy říká paper silk - jednak je tenounké a lehké jako papír, a jednak má mírně papírovou konzistenci. Zdobí se zásadně tím nejlevnějším způsobem - razítkovým tiskem - velmi vzácně (nosí je totiž hlavně Bengálky) voskovanou batikou. Inspiraci pro vzory si Bengálci berou z celé Indie, ať už jde o kašmírské květiny, bengálské či rádžasthánské figurální motivy, napodobeninu západoindických batik, či dokonce jihoindické geometrické vzorky.

Muršidabad sárí

Džamdani (jamdani) sárí - sárí s "cikcak" vzorkem

Oproti Balučari sárí jsou Džamdani velmi jednoduchá, tkaná z velmi tenkého bavlněného mušelínu. Jejich neskotalou jemnost zaznamenali již Řeková počátkem našeho letopočti. Jsou jednobarevná, netištěná, a zdobí je silnější barevná nit, která bývá zatkána do osnovy tak, že nejen vytváří různé ornamenty díky své kontrastní barvě, ale sárí i zneprůhledňuji. I když nejčastěji se používají jen jednoduché domorodé geometrické tvary, mohou se objevit i složitější obrazce. V tom případě převládají květiny nebo pávi. Na vlečce se pak většinou střídají pruhy a zvětšený džamdani vzorek. I když historicky měla džamdani sárí jen tmavé barvy, v poslední době jsou modrní spíš ty výrazné a pastelové.

I když tato sárí se řadí mezi levnější, existuje výjimka - daččai džamdani (daccai, dhakai jamdani) trvá vyrobit i rok a tomu odpovídá i jejich cena. Ta nejlepší jsou tak jemná, že jdou protáhnout prstýnkem a mohou se tkát jen za monzunů, protože vlhkost vzduchu dodá vláknu patřičnou vláčnost. Takovou látku není možné utkat na žádném stroji, vyrábějí se výhradně ručně.

V sousedním Bangladéši se tkají podobná sárí, ale základní barva je většinou přírodní, nebarvená bavlna dovezená z Egypta, zatímco bengálská sárí se tkají výhradně z místních zdrojů. Správné pojmenovaní bengálských Džamdani je vlastně Tangail Džamdani (ale pozor - nezaměňovat s Tangail sárími). Tangail je město v Bangladéši, kde již za britské nadvlády existovala tkalcovská škola, která se snažila vzkřísit skomírající umění. Podařilo se a mnoho bengálských tkalců se po rozdělení Indie vrátilo do Indie, hlavně do oblasti Nadie, kde své umění naplno rozvinuli. 

Tangail sárí - lehoučká sárí se širokými okraji

Tangail sárí vždy kombinují velice jemnou mušelínovou bavlnku s krásnými širokými okraji, většinou zlatými a většinou jednoduchými, nezdobenými. Někdy se hodně podobají Balučari sárím. Stejně, jako jejich džamdani kolegům se těmto mušlínům přezdívá "deshi sari" neboli "sárí naší země".

Tangail sárí

Púdža (grad) sárí

V dávných dobách považovali kněží barvení látek za nečisté, proto obřadní (púdža) sárí bývala vždy z nebarvených přírodních látek. Nyní se za obřadní sárí považují bílá nebo přírodní sárí s jednoduchými, většinou červenými okraji. Kromě motliteb a obřadů se nosí i na svatbu či jiné slavnosti. Dříve se v bílých sárích Bengálky i vdávayly. Tkají se v oblasti Durgapuru. A protože jsou v oblibě už jen u starší generace Bengálek, žertovně se jim přezdívá mámí sárí. Nejvíc jich uvidíme na oslavách Durga púdži.

Kantha sárí

Tento nezaměnitelný styl zdobení sárí vznikl naprosto neočekávaně - dříve se stará a použitá sárí "oživovala" ruční výšivkou, aby ještě vypadala k světu.Tento styl se ale ujal - nyní se používá zejména na sárí z přírodního hedvábí, na kterých typický kantha steh tvoří zvířátka, květinky či dokonce figurky. Výšivka většinou pokrývá celé sárí a je velmi pracná. Touto prací si často přivydělávají chudé Bengálky - vyšívají sárí, na které jim předkreslil vzor profesionální návrhář.

Co dokáží šikovné bengálské ručičky... Zdroj: http://www.exoticindiaart.com/

Inspirujte se tradičními bengálskými úvazy sárí: